Bývalý železný hamr - Střela

Čoubův mlýn leží pod Stražištěm na řece Střele na východním úpatí skály, která se nazývá Chocholatá, ve výšce 484 m nad mořem. Pod tímto mlýnem se Manětínský potok vlévá do řeky Střely.

Stražištěm vedle zemská stezka Chebská a v této osadě stávala strážnice. O této cestě se zachovala následující pověst: Před dávnými časy jel český kníže od Stražiště k Čoubovu mlýnu podívat se na stříbrné doly u Brda. Cestou se splašili koně. Tu přiskočil mlynář, chytil za kolo a vytrhl z něj dvě špice a kus loukoti, čímž vůz zastavil. Kníže prý věnoval mlynáři za odměnu panství manětínské, rabštejnské a chyšské. Od té doby užívají pánové manětínští dvou špicí v loukoti

Že tento mlýn je velmi starý je známo. První písemné zprávy pochází z 1476 , kdy Václav z Rabštejna na Hrádku „ze Sychrova“ v pátek po sv.Jiřím Božím mučedlníku prodal mlynáři Petru Čížkovi, mlynáři pod Vysočany za 5 kop grošů dobrých stříbrných půl lánu polí Hrušovských. Petru Čížkovi dovolil koupit i jiná pole od jeho poddaných z Vysočan a vydal mu na všechny polnosti potvrzení se svou pečetí.

Šebestián Šlik roku 1573 dovolil osadníkům Vysočan prodat kus kopaniny ležící nad mlýnem mlynáři Kašparu Čoubovi za 55 kop grošů míšenských. Od Šebestiána Šlika vydáno roku 1573 potvrzení na dědičné užívání tohoto majetku. Žádné platy z tohoto kusu polnosti nebude mlynář povinen dávat i na časy věčné. Budou moci to to prodávat, zastavovat, jako se svým vlastním, bez jeho souhlasu i budoucích držitelů rabštejnského panství. Originál byl uložen ve mlýně od roku 1573 až do roku 1959, kdy jej František Zimmerhakl rodák z Čoubovic mlýna předal do Manětína. Po staletí na mlýně na soutoku Manětínského potoka s řekou Střelou sidlili mlynáři různých rodů, ale vždy to byl Čoubův mlýn. Petr Kozelka si vyprosil od krále Rudolfa svolení a jménem svých bratří prodal ves a tvrz Černou Hať s dvorem poplužním, ves Stražiště s kostelním podacím, mlýnem a řekou Havlovi Hrobnickému na Holešovicích za 4 400 kop.

Jaroslav Libštejnský z Kolovrat roku 1589 pohnal před soud Jeronyma Hrobčického na Manětíně, že lidé Hrobčického, když přišli k Čoubovu mlýnu, nově udělaný jez rozkopali a tím mlynáře v bídu uvedli. Král Rudolf poručil Robčickému, aby jez dal opravit a mlynáře neobtěžoval. Jaroslav Libštejnský roku 1594 zastavil Jeronymu Hrobčickému na Manětíně vsi Hrádek, Vysočany s mlýnem Čoubovým a Novosedlí se všemi platy ve 4 000 kopách.
Po smrti Jaroslava Libštejnského roku 1595 se rabštejnské panství dělilo mezi jeho syny. Syn Jáchym přijal hrad Rabštejn s 12 vesnicemi, mezi nimi i Vysočany s mlýnem na řece. Z tohoto mlýna platí mlynář Matěj čouba tři kopy 8 grošů, ovsa 4 strychy dvě slepice, 30 vajec k velikonocům jednoho beránka a k vánocům jeden koláč. Jáchym Libštejnský dovolil roku 1600 lidem z Kotanče prodat dva kusy dědiny za vodou mlynáři Matějovi Čoubovi pod Vysočany, poněvadž tyto dědiny jsou ode vsi tuze vzdálené a Čouba vyplatil již třem sedlákům 49 kop. Roku 1604 v pondělí po Třech svatých králích, vydal Jáchym Libštejnský z Kolovrat na Rabštejně, potvrzení jednoho kusu polnosti ležící nad lukami vedle řeky. Jdouce ze vsi Vysočan do Čoubovic mlýna, který prodal Urban Bouzek ze vsi Vysočan Adamovi Čoubovi, mlynáři. Mlynář zaplatil 19 kop míšeňských….

Strouhy – náhony se také musely časem čistit. Materiál se vyhazoval na břeh. Také z toho nastávaly spory. U Čoubovic mlýna to bylo bez problémů. Mlynáři čoubovi čistily náhon majitelé luk, kteří svoje louky zavlažovali z náhonu.

Třicetiletá válka se přehnala s velkými škodami i ztrátami na lidských životech i touto krajinou. Za války třicetileté všichni osadníci z Vysočan sběhli a v popise z roku 1654 jsou zde zcela nová příjmení. Bylo by tudíž bláhové se domnívat, že mlýn pode vsí na řece Střele neutrpěl žádné újmy.

V katastru obce Štěchovice, ve Štěchovické stráni, mezi Čoubovým a Frantovým mlýnem, býval kdysi důl nazývaný Zuzana. Byl to důl, kde se těžilo stříbro v dávných dobách.
V roce 1783 drží mlýn Jakub Zimmerhakl a po něm pravděpodobně jeho syn Josef Zimmerhakl po roce 1830.

Z tohoto mlýna vychází starý mlynářský rod Zimmerhaklů. První z rodiny Zimmerhaklů přišel do Čech z Bavor a usídlil se na Čoubově mlýně na řece Střele. Jeho synové se potom usazovali na sousedních mlýnech, na Nučickém mlýně na Střele, na obecním mlýně v Manětíně, ale i na dalších mlýnech v okrese. V Kralovicích, v Podšibeničním mlýně, v Hradeckém mlýně, v Vožehově mlýně, Cukrově mlýně, Plačkově mlýně a na Javornici, dále ve mlýnech Vojtove, Křečkově pod Smrkem a v několika dalších mimo území okresu.

Kdo asi postavil sv. Krištofa u Čoubovic mlýna? Ozdobná pro nápis jako dělaná mušle je prázdná, bez nápisu, bez chronogramu. Nad ní vytesány znaky hrabat Lažanských a Černínů. Postavila ji tam Marie Gabriela Katanská před rokem 1738? Celý podstavec vypadá mnohem novější a z jiného pískovce nežli socha. Lze se tedy domnívat, že jiný sochař udělal nový podstavec a jiný znak, který tam na původním podstavci nebyl udělán. Místo znaku hrabat Lažanských je dvojznak Marie Gabriely rodem hraběnky Černínové z Chudenic. Kdo byl tedy zakladatel sochy? Původ je tedy velmi nejistý. Svatý Krištof, silák, který přenášel slabé přes nebezpečná místa na pevný břeh. Snad leckterý člověk putující v oněch nejistých dobách, kdy se to hemžilo lupiči, kteří přepadávali pocestné vzýval tyto svaté o pomoc. Jak mu bylo, když do obávaného kraje vstupoval a jak se mu ulehčilo, když z něho vyšel a na sochu svatého, jež na kraji u východu stála, vděčně pohlédl. Jak známo patří sv. Krištof do sboru Čtrnácti svatých pomocníků a tato socha byl dříve umístěna u Čoubova mlýna. Při povodních však tato socha byla ohrožována. Velká voda a ledy roku 1911 nápisy vytesané do pískovce odřely. V tomto roce pak byla socha sv Krištofa převezena od Čoubova mlýna na bezpečnější místo a postavena u cesty v Lipí (Kolobizny). A ještě jednou se započalo s těžbou stříbra na dole nazývaném Zuzana. Bylo to v srpnu 1832, kdy se znovu v dole začalo pracovat. Těžebné práce vedl důlní Jiří Paulu. Když se ale vyrubaná chodba zaplavila vodou, byla 30.dubna 1833 těžba ukončena. A kde se vytěžená ruda zpracovávala? Pravděpodobně se drtila na místě. Svědčí o tom místní názvy a pozůstatky náhonu, například u Buršů tam se také říká „U Puchu, v Pucherně“.
V roce 1841 je na Čoubově mlýně mlynář Josef Zimmerhakl pravděpodobně syn Jakuba Zimmerhakla.

Řeka Střela, když se rozvodnila, zatopila i často mlýnici jak tomu bylo i v roce 1872 při velké vodě, tak jak ukazuje znamení u vchodových dveří. Po této velké vodě Čoubův mlýn – Čouba mühle, mlýn o třech složeních a jednom holandru. K hospodářství patří 35 strychů polí a mlynář je nucen mlít pomocí nouzového náhonu. Majitel Johan Zimmerhakl má tři malé děti. Dvě třetiny jezu jsou utrženy, náhon je zanesen, jedna kráva utonula a tři čtvrtiny polí jsou zaneseny pískem. Celková cena majetku byla vypočítána na 15 000 zlatých, dluhy nemá mlynář žádné. Škoda je odhadnuta 5 500 zlatých. Komisí, která určovala rozsah škody nebyl učiněn žádný návrh na momentální podporu, poněvadž majitel byl jediný, který výslovně žádal, aby mu žádná podpora nebyla dána.

V roce 1895 je na mlýně stále mlynář Josef Zimmerhakl, mlýn leží po levé a pila po pravé straně mlýnského potoka. Ke mlýnu se voda přivádí jezem v Manětínském potoce vystavěném. Jez je postaven šikmo v potoce, v hřebenu 48,70 m dlouhý ve směru toku, široký 2,85 m je pevný přepadový. Křídla jezu na obou březích jsou z lomového kamene nasucho vyzděná. Vody mlýnské strouhy se užívá ke hnaní tří mlýnských složení prostřednictvím tří vodních kol na svrchní vodu, z nichž hořejší a třetí mají šest loket (loket 59cm) a prostřední, čili podhorní má šest loktů a šest palců výšky. Mlýnská vantroka jsou 2,80 m dlouhá, 2,27 m široká a 0,82 m hluboká a mají na konci čtyři stavítka.

Socha Jana Nepomuského stála původně u panského mlýna – Hermühle. Tuto barokní sochu koupil mlynář Zimmerhakl za 10 zlatých a přestěhoval ji poblíž Čoubaova mlýna, kde byl později postaven most. Stalo se to zřejmě jako označuje nápis roku 1892. Hrabě Katanský sice moc spokojen nebyl, ale pak souhlasil, že tudy vlastně častěji jezdí než kolem panského mlýna v Rabštejně. 16.ledna 1909 se na mlýně narodil další mlynář Pavel Zimmerhakl. Děti ze mlýna po celá léta docházejí do školy do Stražiště. Most u Čoubů je stavěn v roce 1911. Stavbu prováděla firma Ing. Hostounský z Prahy. Firma na stavbu poslala své tři odborné dělníky, Italy. Tito najmuli 12 pomocných dělníků z Černé Hati a okolí a 15. září se dávají do práce. Most byl stavěn s ohledem na velkou vodu jaká byla v roce 1872, aby mohl most pojmout ještě více vody. Když byl čas k obědu, šli Italové do mlýna na oběd a ženy z Černé Hati přinesly mužům jídlo. Když tam dozorci nebyli tak jim dělníci do košíků dali cement, který byl v jutových pylích. Ženy ho odnesly domů a pak se v Černé Hati dělaly betonové žlaby a krmítka. Tato stavba stála 7 000 rakouských zlatých a při 15 lidech trvala pouze dva měsíce. Kolaudace byl 11.listopadu 1911.

A proč se tu most vlastně stavěl? Asi proto, že hrabě Katanský měl v Černé Hati lihovar a dopravovaly se sem brambory. Také je možné, že na stavbě bylo sobně zainteresován někdejší okresní starosta Heinz z Chrašťovic, který docházel pěšky do Manětína. Možná zde byl důvod ještě jiný, který se mi nepodařilo zjistit.
V té době je na mlýně ještě mlynář Josef Zimmerhakl, který k pohonu mlýnského složení užíval 1 kolo na svrchní vodu a 1 Francisovu turbínu.

Čoubův mlýn vždy patřil do obce Vysočany, a proto měl být ve smutném podzimu roku 1938 také zabrán a jen pro zoufalý odpor mlynáře se tak nestalo.
Později potom na řece Střele začala svoji činnost odbojová ilegální skupina „Kolo na Střele“. Část této skupiny, mlýn u Čoubů, začala svoji činnost počátkem roku 1942. V březnu téhož roku byla složena přísaha Masarykově republice do rukou Františka Wolfa z Nebřežin. Členy této skupiny byli také Vladimír Zimmerhakl z pily a Pavel Zimmerhakl mlynář, oba ze mlýna. Činnost této odbojové skupiny spočívala především v poškozování dopravy německého vojska, přerušováním telefonického spojení apod. S blížícím se koncem války její činnost vzrostla a napojovalo se na ni stále více lidí.
Ráno 5.května 1945 vyhlásil jako první Pavel Zimmerhakl v Manětíně osvobození Československé republiky. V této době nechává zhotovit mlynář Pavel Zimmerhakl u Josefa Štoka z Havlovic u Domažlic ve mlýně pilu rámovku. Jednou šla taková skupina pracovníků od Jáchymovských dolů a šla přesně určenou trasou od Doubravice dolů ke mlýnu. Zde se ptají na důl Zuzana a Ladislav Zimmerhakl je pak k zasypané štole vede. Oni zde zapichují do země dvě železné tyče, napjali drát, který byl napojen na nějaký přístroj. Ten jim, ale naleziště stříbra neukázal. Když však přešli u mlýna most, tak hned na druhé straně jim to ukazuje uran.
Zimmerhaklovi byli vlasteneckou rodinou a činně se zúčastňovali kulturního života v Manětíně. Odebírali hodně literatury, která tam byla uschována 100 let. Vše pak přišlo na zmar – škoda.
Pavel Zimmerhakl poslední majitel a mlynář na Čoubově mlýně, umírá na chrlení krve, když šel na sanitku do Štichovic dne 17.1.1964. Na mlýně zůstává sám Vladimír Zimmerhakl, který po těžkém úrazu, kdy přišel o nohy, žil na invalidním vozíčku, ze kterého jako náruživý rybář chytá také ryby.
Manželka Pavla Zimmerhakla, Anna, prodává potom později objekt bez stodoly, kůlny a pily, Plzeňským papírnám, které tento objekt opravují. Velký zájem však o něj nový majitel neprojevil a tak jej divocí trampové posupně devastují a část mlýna také vyhořela.
Později pak se tato stará mlynářská usedlost, Čoubův mlýn, dostává do správných rukou, je opravena a slouží jako soukromý objekt k rekreačním účelům.



zdroj: Voda - mlýny a mlynáři na Kralovicku a Manětínsku, doporučuji koupit např.zde: http://www.infocentrum-rakovnik.cz/nabidka-ic/